Stránky o RC autech - recenze, návody, reportáže, fórum

Zrodil se nápad – dobýt naši nejvyšší horu. A jak už to u modelářů bývá, od nápadu není daleko k realizaci.

Datum byl stanoven a nezbývalo, než se připravit na dlouhou a náročnou trasu. A to nejen sebe, ale především expediční vůz, od kterého se očekával bezchybný výkon. Musím říct, že se v mém batohu objevilo nebývalé množství akumulátorů, nářadí, náhradních dílů a dalších nezvyklých věcí, jako např. půl metrové týče, které měly sloužit jako přejezdy odvodňovacích kanálů na trase apod. Po vrtkavém počasí v průběhu celého týdne, kdy dokonce v úterý napadl sníh i v nižších polohách, to vypadalo s expedicí všelijak. Ale nakonec jsme se probouzeli do sobotního nádherného rána. Na parkovišti v Peci jsme se začali sjíždět kolem deváté hodiny a pohled na hory byl úchvatný a sliboval nevšední zážitky…

Na druhou stranu, ta představa, co budeme muset zdolat, nás mnohé přinejmenším znejistěla. Ale odhodlaně jsme vyrazili…

Nejsem si jist, ale napočítal jsem 21 plně vybavených a připravených vozidel. Už tradičně působí expediční kolona rozruch a nakonec i obdiv kolemjdoucích turistů a tak tomu bylo i tentokrát. Cestou se nám stavěly do cesty nádherné výhledy našich hor, ale hlavně jsme zdolávali všechny možné i nemožné překážky tak, jak je to na správné expedici zvykem. Tedy jeden pomáhá druhému, v práci jsou navijáky, lana a kurty…

Postupně jsme se „prokousali“ na Růžohorky, kde jsme dali první pauzu a také jsme zjistili, že jsme se po trase nechtěně rozdělili do několika samostatných skupinek. Ale zřejmě každému vyhovovalo jiné tempo postupu.

Po krátkém odpočinku se vyrazilo dále k vrcholu…

S přibývajícím sněhem ubývalo sil, a to nás čekal ten nejtěžší úsek – poslední kilometr před vrcholem. Největší převýšení, těžký terén a hlavně schody, které byly pro naše vozy tou největší překážkou. Nicméně se neuvěřitelné stalo skutkem a my jsme mohli všichni směle říct – modeláři dobyli náš nejvyšší vrchol. Po neuvěřitelných výkonech našich modelů, po 7!!! hodinách jsme se ocitli ve výšce 1602m.

Nejde slovy popsat ty výhledy a fotografie nezachytí zážitky. To se prostě musí zažít na vlastní kůži. Zpáteční cesta už byla zcela neexpedičně provedena sjezdem lanovkou. Jednak musím přiznat, že jsme toho měli někteří docela dost :o) a druhak bychom to časově prostě a jednoduše nezvládli.

Závěrem můžu říct jediné – jsem rád, že jsem byl u toho a poděkování patří všem kolegům z expedice.

Přece jen mi to nedá…. Všechna vozidla mají něco, co lze obdivovat, ale jedno mě „dostalo“ – Tatra nejenže vytáhla svým navijákem sebe, ale prakticky každého z kde jaké šlamastyky, ale nástavba je pojata, jako obytný vůz včetně zařízené kuchyně a dokonce se může pyšnit funkčním splachovacím záchodem, což musel majitel několikrát všem předvádět. Tedy doufám, že to zaujme i vás :o)

Teď tedy nevím, jestli jsem zvolil tu správnou „tečku“ za svým povídáním :o). Ale expedice – to je především zábava.

Další fotky najdete zde.

Pro RCmagazine.cz – Koch Pavel