KaKoJaMa team

Napsal Jirka "Stařík" Kolman

Pátek, 14 Leden 2011 23:09

20110114_kakojama_00_velka
Při čtení článků na RCmagazine.cz a v souvislosti se zmínkou o týmu KaKoJaMa mě napadlo, že bychom mohli hlavně těm, kteří vstoupili do tohoto našeho automodelářského „sportu“ později osvětlit, co to je a jak to vzniklo.

Aby si kolegové nemysleli, že nás založili nějací japonci nebo že jsme samurajové.

Jsme rádi, že vám můžeme zprostředkovat výlet do historie týmu KaKoJaMa. Není to ale pouze o samotném týmu, dozvíte se hodně i o historii a vývoji našeho koníčku.

Za redakci RCmagu moc díky a přeji hodně dalších společných zážitků.

Zdenda Beneš

Historie je to dlouhá a složitá, provázená mnoha slepými uličkami, ale i mnoha úspěchy. Popíši to ze svého úhlu pohledu (Jiří Kolman, zvaný Stařík), protože to zaprvé pamatuji od začátku a zadruhé jsem z KaKoJaMy nejstarší – odtud ta přezdívka. Ale zase si vzhledem k věku již tolik nepamatuji, nechť jsou mi prosím odpuštěny drobné nepřesnosti.

Zpočátku jsem si spolu s kamarády, kteří již dávno nejezdí (pozn. pro pamětníky, Ing. Kadlec, Ing. Pokorný), ještě před revolucí postavil VW Brouka 1:10 s elektrickým pohonem. Byl odpružený, sice to nebyla úplně buggyna, ale dalo se s ním jezdit i v prachu apod., vše bylo zakrytované. Vše bylo dělané, nic se koupit nedalo. Jezdili jsme jen tak pro zábavu v parcích a jednou byl kolegův model i otištěn v tehdejším časopise Modelář. Tam ho viděl Jirka Jarolímek starší a nějak přes redakci získal adresu na kolegu a pozval nás na závody v tělocvičně na Jarově v tehdejší budově PSO. Závody se jezdily na parketách s auty v měřítku 1:12 a my tam měli dělat jakousi doplňkovou vložku pro diváky. Byly připraveny nějaké překážky, malý skok atd. Tak jsem se seznámil s Jirkou Jarolímkem a vydrželo nám to dodnes. Načichli jsme také závody a zjistili, že jen tak si jezdit v parku okolo bojek, které jsme si přinesli, nám již nestačí. Byli jsme se podívat na závodech buggyn se spalovacím motorem a bylo rozhodnuto. Začali jsme stavět se stejnými kamarády jako Brouka, buggynu 1:8 se spalovacím motorem. Opět celou sami, včetně vulkanizační formy na pneumatiky. Nic se koupit nedalo. Buggyna byla opatřena dvourychlostní převodovkou, přední kola byla brzděna kotoučovými brzdami u převodovky jako u F1, zadní na kardanu dvojitou kotoučovou brzdou. Přední i zadní rozvodovka a převodovka byly mazány olejovou mlhou, převodová kola byla spárována, označena, zaběhnuta na vymontované převodovce a pak nitridována. Poté smontována zpět. Skříně byly odlity z hliníku ve slévárně podle našich dřevěných modelů.· Otec Michala Stehna (Václav Stehno), kterého dnes vídáte na závodech jako mechanika Hanky, nám udělal tahový karburátor k leteckým motorům MVVS 3,5 a motory jsme celé předělali do verze „car“.

20110114_kakojama_03
Obrázek: Supercup v Kolíně, poznáte všechny

Při sbírání zkušeností o spalovacích buggynách jsme se seznámili s Vaškem Vopatem, otcem dnes závodícího Lukáše Vopata. Vašek nám taky hodně poradil a pomohl.

A s tímto strojem jsme se zúčastnili prvního mistrovství ČR v Poříčí nad Sázavou. Já jsem jako jeden z mála měl v té době také elektro buggynu Kyosho Lazer ZX 1:10, takže jsem jel i tuto kategorii. Ve spalovákách jsem měl závadu, ale kolega se stejným strojem (vyrobili jsme pro sebe celkem tři stroje) myslím tehdy vyhrál. Já se soustředil na elektry, dokonce jsem myslím postoupil do finále jako první· a ve finále mě porazil Martin Kořínek (se kterým jsem se tímto seznámil), a tak je tomu dodnes. Jen mě těší, že neporážel celý život jen mě, ale vlastně skoro všechny. Většinou včetně vlastních bratrů. V té době kromě Martina a Romana jezdil ještě i Lukáš.

Jednou jsme přijeli na závody tuším do Kadaně a tam se objevily dvě nové tváře – Honza Kanina a Standa Mrázek. Začínali právě s buggynami, a tak jsme jim pomáhali se do toho dostat.

Obrázek: Část KaKoJaMy se svými stroji v roce 2007

Později se z nás stal nerozlučný tým a fakt již nevím, kdo vymyslel název týmu složený z našich jmen, aby to trochu znělo. Já jen vím, že jsem to já nebyl. Takže Kanina, Kolman, Jarolímek, Mrázek vytvořili tuto zkratku a tým KaKoJaMa.

Naší hlavní disciplinou byly vždy buggyny elektro 1:10, ze začátku hlavně 4WD, pak se tu začaly jezdit i 2WD. A v zimě jsme jako všichni jezdili placky 1:12, již na koberci,· které nám daly asi nejvíce a dost mě mrzí, že nějak vyšuměly. Již tehdy to byla strašně rychlá auta, na šestičlánek, navíc se jezdilo na 8 minut, takže to byl opravdu zápřah. Závody v Ostravě byly vždy fantastické, jezdili jsme tam skoro na každý závod, bez ohledu na vzdálenost. Buggyny se jezdily na 5 minut. Již předtím se objevilo první počítací zařízení s čipy a s připojením na PC, odpadlo tak ruční, neobjektivní a napadnutelné počítání, které navíc zaměstnávalo spoustu lidí. Nejdřív bylo jedno v ČR a půjčovalo se na závody, pak bylo jedno v Čechách a druhé na Moravě.

V závodech buggyn jsme dosáhli několika titulů Mistr republiky a například já mám doma historicky cenný, poslední pohár vítěze Českého poháru, který jsem vyhrál souběžně s mistrovstvím ČR nebo to možná bylo ještě ČSFR?,· protože pak ho již zcela nahradilo MČR.

20110114_kakojama_04
Obrázek: Také rok 2007, pilotuje Jirka Jarolímek ml., táta a Standa

Jediný, kdo z nás uměl létat s modely letadel, byl Jirka Jarolímek starší a ten to naučil (a hodně dobře) svého syna Jirku mladšího.

My začali blbnout s letadly v době někdy okolo roku 1998, kdy se objevily na trhu samokřídla od fy Telink na kombatový souboj na svahu. To bylo něco pro nás, to byl adrenalin. Pouze jsme to neuměli a pořád chodili pod svah. Pak se to poddalo a zažili jsme spoustu legrace při těchto létáních. Chodili jsme i v zimě a na hraně kopce, když hodně foukalo· (a to bylo žádoucí) bylo fakt krušno. Později se přidala klasická letadla, nejdříve z tehdy moderního a strašně pro nás vděčného materiálu EPP. Tím jsme se naučili trochu lítat, píšu trochu, protože si myslím, že kromě Jirky Jarolímka ml. to neumíme pořád a pořídili si postupně různá letadla a to i kompozitové skvosty od Krill Models typu Katana 2,6 metru a 3 metry. Motory od 80 ccm do 160 ccm, samozřejmě benzínové.

Pořádáme sami pro sebe a své přátele letecké KaKoJaMa Days, asi tři až čtyři do roka, většinou na letišti v Lánech, kde jsme se Standou Mrázkem členové. Ke KaKoJaMě patří i určitá skupina lidí, kteří nebyli u začátku, ale nyní s námi létají a společně vytváříme show a fan klub pro špičkového pilota Jirku Jarolímka ml. na velkých akcích, kde startuje. A navzájem si pomáháme. Jedná se hlavně o Dalibora Valdera a poslední léta i Jardu Řešátka. A samozřejmě méně pravidelně i další kamarády.

Obrázek: Nejen létaním a auty se KaKoJaMa zabývá - J. Kolman a J. Kanina

Hodně se o nás a hlavně historii KaKoJaMy můžete dovědět i na stránkách Jirky Jarolímka ml. A také tam můžete shlédnout neuvěřitelná videa jeho letů s Katanou o rozpětí 3 metry a motorem 160 ccm ZDZ benzín a hmotností přes 18 kg. Letos inovoval a má nové letadlo, Sukhoi 29 podobných parametrů od stejné, české firmy Krill Models.

Tak to byl krátký výlet do historie, kdy spousta z Vás ještě nejezdila. Jsem rád, že po svém zimním návratu mezi autíčkáře mohu z doby našich téměř začátků pořád potkávat některé závodníky, kteří si stále udržují stabilní a vysokou výkonnost. Např. v těch dřívějších dobách jsem se hodně potkával na trati se současnými závodníky Martinem a Romanem Kořínkem, Jirkou Oplem, Bédou Semjánem, Zbyňkem Fišerem, Petrem Grofem, Marcelem Dostálem, Zdeňkem Hamákem a mnoha dalšími.

Komentářů